pátek 25. května 2012

Popelnicové blues o životě lidí a věcí

K napsání tohoto příspěvku mě inspiroval zážitek od popelnic. Šla jsem vyhodit tříděný odpad a cestou jsem u kontejnerů před domem zahlédla malého chlapíka, který se do jednoho z nich nořil tak vehementně, až jsem se bála, že tam skončí úplně. Byl to však profík, po chvilce šátrání vytáhl úlovek - porcelánovou sošku Panenky Marie. Už dlouho jsem chtěla lidi od popelnic oslovit a tohle byla dobrá záminka. Dozvěděla jsem se tak smutný životní příběh obsahující vyhazov z práce, exekuci za jízdy načerno i starost o rovněž nezaměstnanou manželku. V kontejnerech nalezené věci dodává člověku, který je následně prodává na bleším trhu na Kolbence. Říkal, že mnozí lidé takovým způsobem života opovrhují, ale že on přece nepůjde krást. Rozloučili jsme se. Popřála jsem mu hodně štěstí a pokračovala dál ke kontejnerům na tříděný odpad.

Cestou jsem si všimla odložené krabice s knížkami. No, alespoň to bude mít bez lození do kontejneru, pomyslela jsem si. Při zpáteční cestě tam knihy stále byly. Chlapík šel buď jinudy nebo preferoval jiný sortiment.. Nahlédla jsem do krabice a hned navrchu ležela knížka pověstí, kterou jsem jako malá zbožňovala. Takže domácí knihovnička byla po čase opět obohacena. :-)

 Helena Lisická: Z českých hradů, zámků a tvrzí. Malý velký poklad od popelnic.


V obdobném duchu jsem na tento zážitek navázala o pár dní později, když jsem na hromadě stavební suti v průjezdu jednoho starého činžáku nalezla dvě staré dřevené hračky. Bylo mi jich líto. Možná časem najdou nového majitele v nějakém sběrateli, zatím mi dělají radost doma..

 Pejsek a káča z hromady suti.

Stejně je to zvláštní - co je pro jednoho odpadem, je pro druhého možností výdělku a pro třetího radostí rovnající se bezmála objevení pokladu..

Problematice nakládání s nepotřebnými věcmi se zde chci věnovat mnohem podrobněji, s cílem poukázat na nejrůznější možnosti a přinést alespoň několik odpovědí na Nerudovské: "Kam s ním."

Mezitím se můžete podívat na reportáž o člověku vskutku inspirativním a mě osobně velmi sympatickým.

Co zajímavého jste u kontejnerů nalezli vy? Vyhazujete nepotřebné věci nebo pro ně nejdřív hledáte jiné využití? Připadá vám pan Bobek jako šílenec nebo to má podle vás naopak v hlavě moc dobře srovnané?

2 komentáře:

  1. ahoj, tenhle clanek i ta reportaz mi moc sedly do nalady... ja jsem teda primarne sekacovej blazen, ale ani z domacnosti nic nevyhodim a vsechno se snazim poslat dal nebo aspon dat tak, aby si to nekdo vzal... jsem nedusledna a rozhodne nepraktikuju nejakou rozvinutou dobrovolnou skromnost, ale pan Bobek mi prijde jako vybornej blazen, fandim mu. Neni to pro kazdeho, neco to stoji na komfortu, ale ma moje sympatie. Budeme mit z chalupy hafo veci, ktere bych rada nekomu nabidla, nemam silu a energii to fotit a nabizet, klidne bych mu to i do Karlina zavezla... :-) ale nevim, jestli by chtel :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj, díky za komentář. :-) Zkus věci z chalupy dovést třeba na Kolbenku na blešák - http://www.blesitrhy.cz/. Pokud si tam ještě nebyla, rozhodně stojí za to navštívit. Je to dost svérázné místo plné roztodivných lidí, roztodivného zboží a absurdních situací. Prodává se tam snad úplně vše.

    Pak už zbývá asi jen to nafocení, pokud věci tedy nerozdáš po známých, a šoupnout to někam na net (diskuse, aukro, nevyhazujto,..).

    Hodně štěstí! :-)

    OdpovědětVymazat